" III MIEDZYNARODOWY ZIMOWY ZLOT TURYSTÓW "

POLSKO, BESKID ŠLASKI  Bielsko-Biala, Szczyrk

 

[Text Jiří]

        čtvrtek :  Ve 13 hodin odjíždíme z Frýdku Místku autobusem s TOMíkama na "3. MEZINÁRODNÍ ZIMNÍ SRAZ TURISTŮ" v Polsku, v rámci kterého se účastníme zimního táboření. Slavnostní zahájení je v Bielsko Bialei, kde se přihlašujeme a večeříme. V 18 hod. pokračujeme do Szczyrku, střediska zimních sportů v Polských Beskydech, kde jsou všichni ubytováni. Potkal jsem se zde opět s kamarády z Žiliny. Potmě stoupáme k chatě Wuja Toma na Karkoszczonce - 720m, kde je situováno zimní táboření. Trasa 2,5 km / převýšení 170m. Chumelí, -10°C. Chatař nás přemlouvá, ať neblbnem : "V takovém počasí venku spí pouze skonczony wariati." Zdeněk s Evou přijali nabízený nocleh za 10 Zl. Odcházím sám do tmy. V okamžiku, kdy sejdu z vyšlapaného chodníku, jsem nad kolena ve sněhu. Stan stavím s malými problémy nahoře těsně pod sedlem. V noci mi ve stanu pořád někdo chrápal a budilo mně to!

   

        pátek : Mlha, slušná kosa -14°C, stále chumelí. Vyjíždíme v 10 hod. po červené značce po hřebenu : Beskidek 850m, Hyrca 929m, Kotarz 965m, Grabowa 905, sedlo Salmopolska - Maly Kryž 934m. O upravené trati, na jakou u nás jsme zvyklí, si můžeme nechat jen zdát. Musíme jet ve stopě vyjeté sněžným skútrem zapadané 10 cm nového sněhu. Mlha stoupá, -6°C, na chvilku vysvitne dokonce sluníčko. Jdu se najíst do hospody. Ceny jsou v přepočtu skoro jako u nás (až na pivo 4-5 Zl), sympatické je, že se zde smí konzumovat vlastní jídlo. Kamarádi, které jsme zde potkali šli ze Ščirku v opačném směru. Říkali, že si museli razit stopu, a že to bylo hrozný. Nemůžeme najít kudy to vlastně šli. Značka na Malinów je netknutá a proto neprůchodná. Až v 14 hod. se konečně vydáváme po nějaké stopě dál a doufáme, že jedeme dobře : Hala Skalka, Malinowska Skala 1152m, Kopa Skrzyczenska, Ml. Skrzyczne 1201m, chata na Skrzyczne 1257m. Dolů do Ščirku sjíždíme po sjezdovce "Božská trasa" cca 3,7 km/720 m převýšení - krása!!, chvílemi jsem mohl štípat zadkem dráty. Do Domu turistů dorážíme již za soumraku. Délka denní trasy 24 km / převýšení 980 m. Když jsem došel za tmy na tábořiště, nestačil jsem se divit. Všechny stany byly postaveny v bezprostřední blízkosti chaty. Jen ten můj stál jako prašivý na druhém konci louky. Opět jsem nedocenil myšlení účastníků ZT. Kdyby mohli, postaví si stan hned ve výčepu pod pípou. Bohudík se tam ale všechny nevejdou. Přituhuje, je již -12°C. Doufejme, že meteorologům jejich předpověď -20°C nevyjde. Oblékl jsem na sebe na spaní i to co jsem neměl.

        sobota :  Noc nakonec nebyla tak hrozná, ráno je -13°C, skoro jasno, brzo se ale zatahuje.... . Moc málo lidí jezdí na ZT s lyžemi. Proto podmínky pro udělení zlatého odznaku u mnohých vyvolávají značnou nevoli a způsobují velké problémy. Ranní odjezd posouvám až na 9 hod. Ale Radka po 9. teprve začíná snídat, takže všichni čekáme. Původně včera domluvenou trasu na Szyndelnou Láďa operativně mění a vyrážíme opačným směrem do sedla Salmopol a zpět. Chápu jeho pohnutky, ale mrzí mne to. Jel bych s jinou skupinou. Pokouším se někoho ukecat, aby pokračoval se mnou dál mou včerejší trasou. Nakonec jsem byl rád, že se nikdo nepřidal, protože jsem toho měl po včerejšku dost. V sedle jdeme do hospody. Holky sem došly s vypětím posledních sil s podmínkou, že domů pojedou autobusem. Není divu. Terény jsou zde hodně divoké. Dokopec je hned v zápětí vystřídán ostrým sjezdem. Potkáváme zde skupinu TOMíků. Vedoucí nám svěřuje čtyři schopné lyžeře, abychom je vzali sebou na Karkoščonku. Potěší, že ve mne má takovou důvěru. Pamatuje si, jak jsem vedl na II. MZST v Jeseníkách pro TOMíky lyžařský přejezd. Zpáteční cesta proběhla rychle a v pohodě, takže jsme tombolu u chaty stihly. Délka trasy 16 km / převýšení 720 m. Pivo v Polsku - kapitola sama pro sebe, hrozné co s ním dělají (a jak z něho bolí hlava).

 

        neděle : Vaříme, balíme a snažíme se zahladit hluboké vrásky, které jsme vykopali ve sněhu při stavbě stanového městečka. Datyňáci odjíždějí o hodinu dřív, takže zůstáváme skoro poslední. Při odjezdu na mne často padá zvláštní stesk, že něco pěkného končí. Tato akce se vydařila.

        V Polsku se turistika na běžkách skoro neprovozuje. Z toho co jsme potkali byla aspoň polovina skialpů. U nás žádné v takovém terénu rozhodně nepotkáme. Zimní táboření je zde také neznámé. Z 30 stanů byly asi jen 4 Polské (organizátoři). ZT má ale na Ondraszeku svou tradici. Smekám před hlavním organizátorem. Je skutečně dobrý.